NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Až ma prekvapilo, že od debutového albumu tejto košickej bandy ubehlo už toľko času. „Slave To The System“ si WASTAGE vydali sami v roku 2015, o niečo neskôr sa im ho oficiálne podarilo poslať do sveta u amerických Sliptrick Records a odvtedy sú to roky rokúce, čas, za ktorý sa stihlo udiať veľa v každom možnom ohľade, kadečo sa zmenilo, svet i Slovensko má za sebou drsné skúšky a teraz v žiadnom prípade nežijeme nejakú oddychovú dobu. Ak ostaneme pri tejto partii, po tom, ako sa s novou krvou vlastne prvýkrát od vzniku (pôvodná verzia WASTAGE je záležitosťou 2. polovice 80. rokov) slušne rozbehla, jej do plánov začali vidly hádzať rôzne „situácie“.
Zmeny v zostave, s tým sa kapela popasovala a jej fungovaniu leda ak prospeli. Dobrodružné to bolo na bubeníckom poste, WASTAGE dosť dlho hrávali aj s bicími zo záznamu, ale späť je talentovaný a skúsený Miro Szeman a ak sa nestane niečo nepredvídateľné, v tomto smere je nadlho po starosti. Z ľudí, ktorí nahrali predošlý album, zostali gitarista Roman a spevák Bohuš, aktuálny basák Jozef má na novinke premiéru. Jedna vec je mať zostavu, druhá to, či je kde hrať. Prešli sme si pandémiou a jej obmedzeniami, dá sa povedať, že pre mnohých umelcov to bol kusisko testu odolnosti a odhodlania, resp. toho, ako vážne to myslí.
WASTAGE ním prešli a roky borenia sa s personálnymi záležitosťami a nemožnosťou koncertovať využili na tvorbu skladieb pre nasledovníka debutu. Tie vznikali priebežne v priebehu niekoľkých rokov, bol čas na ich vybrusovanie, vylaďovanie, premýšľanie nad nápadmi, čo sa nakoniec prejavilo veľmi pozitívne. Košické kvarteto sa posunulo o kusisko dopredu, debut bol slušnou nahrávkou od ostrieľaných hudobníkov, ktorí majú pomerne jasno v žánrovom smerovaní, neznel ako čosi ohromujúco nové, doteraz nepočuté, akurát ukazoval potenciál do budúcnosti. Príjemný energický tvrdý metal, thrash koketujúci s HC a crossoverom, hocikde vo svete sú za takúto domácu bandu radi. „Show Me Your Mask“ ukazuje, ako sa WASTAGE podarilo vyzrieť, dospieť a nabrať na sile.
Deväť skladieb za tridsaťšesť minút, niektoré z nich sa v digitálnom svete predtým objavili ako single. Prvé, čo udrie do uší, je veľmi dobrý zvuk zo štúdia Martina Barlu. Hutný, drvivý, priestorový a svojím spôsobom vcelku temný. Hudbe dodáva na vážnosti, naliehavosti a správne metalovej hrozivosti. V istých momentoch v ňom počuť nádych industriálnej odľudštenosti, baví ma. A výborne hrá do kariet hudbe, pretože WASTAGE počuteľne pritvrdili. „Show Me Your Mask“ je pôsobivý nárez na pomedzí thrash metalu a coreových žánrov, so silnou dávkou groove, agresívny, ale aj živý a chytľavý, s dobrými gitarovými nápadmi, s mohutnou rytmikou bicích a duniacej basgitary. V novej tvorbe Košičanov si kus priestoru uchmatli prekvapivo náklepové pasáže, vďaka ktorým tu a tam nabrala nádych NAPALM DEATH z ich experimentálnejších čias, čomu sa nečudujem, napríklad s Bohušom ako pamätníkom sa dá pokecať o ND alebo aj RIGHTEOUS PIGGS a podobných „starinách“.
Veľkým, a zároveň striedmo, vyvážene užívaným okorenením sú pasáže doplnené elektronikou, rôznymi atmosférickými podmazmi a inými zvukmi. Nič nového najneskôr od čias FEAR FACTORY, ale v súčasnosti to oslovuje aj veľa novších spolkov (tu od bojujúcich susedov napríklad skvelých SPACE OF VARIATIONS), tie to robia po svojom a takto sa to darí aj WASTAGE. Inou novinkou je jedna skladba odspievaná v slovenčine, počuť, že dá sa to aj takto, znie dobre, ale inak nemám problém s tým, ak si Bohuš svoje texty odkričí, odreve, odspieva, odskanduje a odrapuje úradným jazykom rockového sveta. V troch kusoch hosťuje košický spevácky i hudobnícky talent Tomáš Malý (ex-ALL THE FURY, SIX BETWEEN atď., počuť ho môžete aj na novinke industriálneho ničiteľa Vlada Bustera). Kvalitnou grafikou, ktorá k hudobnému konceptu sedí, prispel Lukáš a jeho Emptybia Design a takto sa jedno s druhým podaril album, ktorý mňa osobne prekvapil naozaj pozitívne.
Druhý album WASTAGE ukazuje, že ťažké časy môžu prispieť aj k vzniku silného a kvalitného diela. P.S. Prečo táto metalová skupina zmizla z Metal Archives? Je za tým nejaká „zábavná historka“?
Roman Madej
- gitara
Miroslav Szeman
- bicie
Jozef Badida
- basgitara
Bohuš Michalko
- vokály
1. Dead by Dawn
2. Zastav sa!
3. Mask
4. New Day in the Fog
5. Hategrinder
6. One for Another
7. The Endless Lack of Freedom
8. Mindbox Enemy
9. Liberate
Datum vydání: Pondělí, 29. dubna 2024
Vydavatel: Self released
Stopáž: 36:34
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.